Povídka 3
Sarah a Já
Už od mala mám ráda koně.Ale až v třinácti letech mi rodiče dovolili jezdit. Začala jsem chodit do jezdeckého klubu. Klub se nacházel v horách a chovali tam fjordské koně. Podle své trenérky se rychle učím. Asi tak za rok jsem si udělala licenci a jezdila jsem na závody. Když jsem zase šla do klubu, rozhodla jsem se,že pojedu na vyjížďku. Vzala jsem si svou oblíbenou klisnu Sarah. Osedlala jsem ji a vyjely jsme do hor. Jely jsme po úzké pěšince, kterou lemoval z jedné strany les a z druhé hora. Vyndala jsem si nohy ze třmenů. Najednou z lesa vyběhla srnka. Nečekala jsem to, ztratila jsem rovnováhu spadla jsem. Sarah byla vylekaná a tak utíkala dál, hlouběji do lesa. Vstala jsem a nevěděla jsem co mám dělat. Sarah mi utekla! Vůbec netuším kam mohla utéct a už vůbec jsem nevěděla co mám dělat! Začala jsem propadat panice. Co když se Sarah ztratí? Co když se jí něco stane? Co řeknu jejím majitelům? Tak jsem se rozhodla že se jí vydám hledat. Šla jsem pořád rovně. Ale Sarah nikde. Začalo se stmívat, ale já se nemohla vrátit do klubu protože jsem neměla Sarah! Tak jsem hledala. Najednou jsem uviděla fjordského koně. Ale to není Sarah! Je to nějaký cizí fjord a Sarah nikde! Navíc je teď Sarah březí! A teď mi utekla! Šla jsem se podívat na fjorda, stál tam bez hnutí. Byl nejspíš divoký. Ale nebál se mě! Zvláštní. Přišla jsem k němu blíž. Stál bez hnutí. Šla jsem až úplně k němu a chtěla jsem se ho dotknout, ale on na poslední chvíli ucuknul a popošel. Celé se to ještě jednou opakovalo, až jsem pochopila, že mě chce asi někam dovést a tak jsem ho následovala. Šel dlouho, a já šla za ním. A co nevidím! Támhle se pase Sarah! chtěla jsem poděkovat tomu divokému fjordovi a tak jsem se otočila a …. Fjord nikde! Zmizel! Jenže to bych slyšela dusot jeho kopyt! Rozhodla jsem se, že teď na to myslet nebudu a šla jsem za Sarah. naštěstí byla v pořádku a výstroj kupodivu taky. Byla jsem hrozně ráda že jsem ji s pomocí divokého fjorda našla. Nasedla jsem na ni a jela jsem zpátky do klubu. Na okraji lesa jsem se otočila a usmála jsem se. Stál tam ten fjord, co mě zavedl k Sarah. Zamávala jsem mu a on zařehtal. Byla jsem šťastná a moc jsem mu děkovala. Jela jsem zpátky do klubu. Všichni už se po mně scháněli a tak byli rádi že jsem se vrátila zdravá a že Sarah je taky v pořádku. Odsedlala jsem jí a zavedla jsem jí do boxu. Pohladila jsem jí po čenichu a ona potichu zaržála. Sedm měsíců po této příhodě se narodil Sarah zdravý hřebeček.
- fjordský kůň z lesa
- Sarah
- Sarah se svým hříbětem