Povídka
Callisto
Jednoho krásného dne jsem si vyjela se svou andaluskou kobylkou Lissie. Jeli jsme lesem a byly jsme dost daleko od domova.Najednou se začalo stmívat.Dostala jsem strach..Hrozně jsem se bála a Lissie taky nebyla zrovna nejklidnější.Najednou začala veliká bouřka. Lissie která byla už dost nervózní se splašila…nejdřív se postavila na zadní a potom se rozběhla. Snažila jsem se jí uklidnit , ale marně.Větve mi šlehaly do obličeje. Lissie vyběhla z lesa na rozlehlou mýtinu. Tam se zastavila. Ale co to nevidím – na okraji mýtiny byl uvázaný za ohlávku nádherný arabský plnokrevník. Kůň byl k smrti vystrašený a byl promoklý až na kost. Naštěstí už přestalo pršet. Sesedla jsem z Lissie a narovnala jsem jí deku na zádech kterou při svém zběsilém úprku dost potrhala.Rozhodla jsem se tu chvíli pobýt a odpočinout si. Začalo svítat a tak jsem zkontrolovala Lissie jestli nemá žádné zranění.naštěstí jsem nic nezjistila a tak jsem jí sundala sedlo a uvázala jí ke stromu aby se mohla i pást. Lissie začala spokojeně žvýkat trávu. Já jsem si zatím prohlížela toho araba. Je to nádherný hřebec– uhlově černý, na hlavě má bílou hvězdičku a na levé přední má bílou ponožku. Dovolil mi, abych k němu přišla blíž. I po této špatné zkušenosti s lidmi se mě vůbec nebál. Pečlivě si mě očichal.Já jsem ho pořádně zkontrolovala jestli nemá žádné zranění. Kupodivu měl jenom pár malých škrábanců. Potom jsem ho začala hladit. Moc se mu to líbilo…položil mi hlavu na rameno. V tu chvíli jsem se do něj dočista zamilovala. Rozhodla jsem se, že si ho nechám. Ale problém byl v tom že to byl hřebec… přemýšlela jsem co na něj bude říkat Lissie. Naštěstí si spolu začali rozumět. Tak jsem si osedlala Lissie , hřebce jsem si vzala na vodítko a jeli jsme domů. Měla jsem jeden volný box po jedné klisničce kterou jsem musela prodat. O oba dva koníky jsem se postarala a zavedla je do boxu. Přemýšlela jsem o jméně pro hřebce.Napadlo mě jméno Callisto. Tak tři dny jsem nechala koně ve výběhu aby si odpočali a potom jsem si Callista vzala na jízdárnu. Byl to citlivý,učenlivý a hodně temperamentní hřebec. Byla jsem hrozně šťastná že ho mám.Dokonce se stal otcem hříběte, které bylo celé po něm .Jenže Callisto miloval svobodu… a v tom byl problém. Jednou když jsem šla pro koníky do výběhu,Callisto tam nebyl! Zhroutil se mi celý svět…Byla tu sice Lissie a její (a Callistovo) hříbě hřebeček Meteor, ale Callisto byl vyjímečný. Neustále jsem ho hledala,ale neuspěšně – nezbyla po něm ani stopa. Teď je už Meteor dospělý hřebec a je to celý Callisto- živý,nespoutaný , temperamentní… Callisto…doufám že jsi šťastný..Mám tě moc ráda…
Lissie
Callisto
- Meteor
Komentáře
Přehled komentářů
Tento příběh neskončil smrtí ;)
Krásné
(Jessinka, 22. 12. 2006 17:13)Tak to jsi moooooooc šikovná, jen tak dál! Je to úžasné!!!!!!!!!!!!!
proč?
(Verusinekk, 23. 4. 2008 18:48)