Koně a vše kolem nich

SSYSEL OBECNÝ Vzhled Tento okatý hlodavec z čeledi veverkovitých má hustý, pískově zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně pomáhá při maskování se v místech, kde se pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná - veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst. Rozšíření Místem jeho původního výskytu je jihovýchodní Evropa a Malá Asie, odkud se dostal až k nám. V minulosti u nás tento hlodavec nebyl žádnou vzácností, právě naopak. Díky malému množství predátorů schopných mrštného a velmi pozorného sysla ulovit se přemnožil a páchal velké škody na zemědělských plodinách. V šedesátých letech dvacátého století však začaly velmi rychle mizet jejich hlavní útočiště - polní remízky. Je však možné, že syslové od nás nemizí pouze díky zásahům do jejich přirozeného útočiště, ale i proto, že střední Evropa je na okraji území kde se vyskytují. V České republice byl zaznamenán vůbec nejzápadnější výskyt tohoto druhu. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor). Způsob života a potrava Sysel se neliší od veverky pouze vzhledem, ale i způsobem života. V žádném případě ho totiž neuvidíte v korunách stromů. Naopak veverku asi neuvidíte na poli plném obilí, kukuřice, pícnin či jiných zemědělských plodin, které jsou syslovi potravou. V době, kdy tyto rostliny ještě nejsou plně vzrostlé si pochutnává sysel i na trávě či klíčích již zmíněných zemědělských plodinách. Není to však stoprocentní vegetarián. Živočišné bílkoviny získává z drobných bezobratlých živočichů, které občas konzumuje. Sysel je sice druh s denní aktivitou, ale je velmi těžké ho spatřit. Pokud zmerčí nějaké nebezpečí, což člověk pro něj bezesporu je, postaví se na zadní hlasitě pískne aby upozornil ostatní z jeho kolonie a všichni bleskurychle mizí v podzemních norách. Vylézt za potravou se odváží až za dlouhou chvíli. Mnozí lidé jsou toho názoru, že si sysel shromažďuje (syslí) zásoby na horší časy. Tyto horší časy - zimu však přečkává hibernací a spoléhá se při tom na tukové zásoby, které si vytvořil přes léto. K tomuto mylnému názoru lidé došli patrně díky tomu, že uviděli sysla jak si stébla obilí táhnou do nory. Tato stébla však v klidu a bezpečí své úkrytové nory hned zkonzumují. Úkrytové nory jsou budovány mnohem blíže k povrchu než nory, ve kterých syslové přečkávají noc a zimu. Poskytnou jim však dostatek bezpečí před predátory. Rozmnožování Samice v červnu porodí v průměru 5 mláďat, která jsou zpočátku holá a slepá. Již po 28 dnech života opouští noru a za další čtyři týdny se osamostatní.